Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jídlo z prášku a pytlíku

     Pamatuji si, jak začínaly potraviny v prášku a pytlíkách. Reklama byla na téma ušetřit práci zaměstnaným ženám. Potraviny byly nedokonalé, většinou nechutné. Klasickým příkladem byla bramborová kaše v prášku, která neměla daleko ke klihu.

     V té době se také začaly prosazovat polotovary a dokonce byly i zřízeny samostatné prodejny s tímto názvem. To už bylo o něčem jiném než pytlíkové potraviny. Dost často jsem prodejny využíval a pamatuji se na různé karbanátky, obalované řízky, holandské karbanátky, ale i třeba tatarák. Bylo to v době, kdy se tatarák nemohl volně prodávat (ani v hospodách) a tak se prodával pod názvem "Rumunský párek", což prošlo bez problémů. Většinou potraviny z polotovarů byly dobré a já osobně docela lituji, že dnes již neexistují.

     U řady lidí je vaření z prášku či pytlíku něco podřadného. Dokonce se i nemalá část těchto lidí prezentuje tak, že by takové jídlo nepozřeli a že by to na talíři samozřejmě ihned poznali. Domnívám se však, že je to vesměs naprostá blbost. Nepopírám, že existují lidé s absolutní chutí něco jako mají třeba někteří absolutní sluch. Ti pak samozřejmě takové jídlo mohou poznat.

     Ten problém je v tom, že u většiny lidí jsou tyto produkty a potraviny brány jako nějaká "náhražka". Asi se to nedá napsat o všech těchto produktech, ale domnívám se, že u většiny se jedná o naprosto kvalitní suroviny, hygienické zpracování s náročnými výstupními kontrolami. Když si budete doma řekněme chtít opravit a vymalovat kousek zdi, téměř vždy vám zbyde nepoužitý materiál a to i v případě, že nakoupíte nejmenší možné množství. Obdobně je to i s potravinami, chci říci, že se tedy téměř vždy nevyplatí a takové "přírodní" vaření se pěkně prodraží. Už dlouhé roky žiji sám a také si sám vařím. Dosytosti využívám možností práškových a pytlíkových potravin, konzerv a bez nich bych si už své vaření neuměl představit.

     V televizi je pořad "Prostřeno", kde každý týden jiná pětice soutěžících se střídá ve vaření, ostatní jídlo tajně bodují. Hraje se o 25.ooo Kč a co by čecháček pro pár korun neudělal, že? Když soutěžící nemohou na jídle nic shledat, za co by strhli body, pak se začínají ptát, zda šlehačka je domácí nebo ze spreje, zda nudle v polívce jsou domácí, zda je domácí knedlík a pod. Podle toho pak strhávají body. Jedna soutěžící kdysi partu vypekla tím, že vše počínaje polévkou přes hlavní jídlo uvařila z pytlíku a konzerv a "znalci" poznali velké houbec a nestačili se na závěr červenat. Netuším, kde je přitom hranice, co je tolerováno jako koupené a co musí být domácí, je to k smíchu (či k pláči?).

     Jak jsem už uvedl, já používám hodně potravin z pytlíku, prášku a konzerv. Domnívám se, že většina by nedokázala původ mých jídel správně určit. Dodržuji u všeho ale jednu zásadu a sice, že nic nepoužiji ve formě jaké to v tom obalu je. U všeho musím něco přidat, něčím ochutit, dokořenit a pod. Někdy je to v polévce přidaný kousek másla a petrželka, jindy přidávám zeleninu, do knedlíku z prášku třeba přidám nakrájený rohlík a ždibek kurkumy, která vytvoří žlutou barvou iluzi kvalitních domácích vajec. Nijak se za své počínání nestydím a klidně se přede všemi k tomu přiznávám. Myslím, že tyto potraviny používám právě jen jako polotovary a následně je "dokončím", aby byly podle mé chuti. A to si myslím, je to nejdůležitější.

     Mezi mnou často používané patří granulované jíšky, houskové i bramborové knedlíky, bramborová kaše, nejrůznější polévky v pytlíku, některé omáčky, moučníky jako např. perník i třeba tzv. "základ" na guláš. Používám konzervy typu Ďábelské tousty a Uncle Benc. Vyhovuje mi rychlá příprava, dostupnost (mám vždy zásobu ve spíži) a nakonec i chuť výsledného pokrmu. Musím ale ještě na závěr zmínit, že firem, které takovéto potraviny prodávají je vícero a tak je potřeba nejprve si vše odzkoušet a najít podle své chutě ten svůj správný pytlík.