Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

Tak se mi přihodil takový malý horor.

     Na konci března 2008 jsem přechodil nějakou chřipajznu a ta se mi asi po 10 dnech vrátila. Byl víkend, ale v pondělí jsem již do práce nedorazil. Na telefony jsem nereagoval a vlastně já už si od neděle nic nepamatuji. Naštěstí se pro mne vypravil můj kolega z práce, a ten to vyhodnotil, že se něco děje co by nemělo. Zavolal policii, a ti povolali hasiče a RZ (rychlou záchranku). Protože mám bezpečnostní dveře se kterými by asi nebylo jednoduché se potkat, tak se ke mně hasiči spustili na laně ze střechy (bydlím v 11.patře paneláku). Naštěstí jsem měl otevřené okno. Dveře pak otevřeli zevnitř a pak už tam vlítla doktorka z RZ. Nejprve myslela, že se jedná o diabetický kolaps, ale pak si změřila glykemii a správně odhadla, že to bude zápal plic. To už prý šlo o minuty a tak se mnou uháněli do nemocnice na nefrologii na internu. Tam jsem večer zkolaboval úplně a přestal dýchat. Přitom jsem prý odpoledne z nemocnice mobilem mluvil s bráchou a chtěl jsem donést paírové kapesníky, což si ale vůbec nepamatuji ! Přeložili mě okamžitě na koronární JIP, kde mě připojili na všelijaké přístroje, nacpali silnými antibiotiky a uvedli do umělého spánku. Příbuzným pak sdělili, že je to vážné, šance odhadují tak na 20:80 a teď že se už nedá nic dalšího dělat, jen čekat zda zaberou antibiotika.

     Samozřejmě, že tohle všechno vím jenom z vyprávění různých zainteresovaných osob. Asi tak po 14ti dnech, možná i o něco dřív,  mě začali pomalu probouzet a já už mám první útržkovité vzpomínky. "Zapnuli" mi zase mozek a začala moje celková obnova. Kupodivu se sami  podivovali, že to jde hodně rychle a postupně mi odbourávali různé hadičky a připojení na přístroje. Asi po dalších 10ti dnech jsem už byl v takovém stavu, že jsem si sám došel na toaletu i třeba do sprchy. ObrazekByl jsem k údivu všech  lékařů i ochotných a šikovných sester po docela  krátké době  od probuzení v takovém stavu, že jsem  mohl být  přeložen z JIP na standardní lůžko. Tam  jsem ještě  strávil asi týden a byl jsem k mé veliké  radosti  po  měsíci v nemocnici propuštěn do  domácího  ošetřování.

     Zhubnul jsem 14 kg, mám nějaké drobné  památky (sem tam jizva, brnění prstu na ruce,  stroupky od ležení na zádech a pod.) ale jsem  šťastný, že to tak dopadlo. Bratr se svou ženou za  mnou  chodili do nemocnice skoro denně, moc mi pomohli. Dozvídal jsem se i kolik lidí za mnou přišlo v době, kdy jsem byl uspaný (nezdárná dcera, bývalá přítelkyně, ...) a mluvili na mne a povídali si se mnou a věřili, že to všechno slyším a vnímám. Několikrát mě také navštívili kolegové z práce a nabízeli pomoc. Všem těmto lidem jsem zavázán a snad nepřeháním, když napíši, že jim vděčím za to, že jsem ještě na světě. Naopak jsem se ale také přesvědčil, kteří z příbuzných nebo známých neprojevili sebemenší účast nebo zájem. I to je k něčemu dobré.

     V nemocnici mi také upravili cukrovku a tak sice zatím dodržuji docela tvrdou dietu.  Úplně mi vysadili inzulin (musel jsem si ho předtím píchat 5x denně) a také mi snížili počet prášků. Ale tuším, že se původní stav zase pomalinku postupně vrátí.

     Jsem zatím doma. Jsem slabý jak moucha, ale mám povolené dopoledne i odpoledne vycházky a tak se snažím denně trochu posilovat, procházkou, odpočívám a nabírám sílu. Na můj vkus se mi zdá, že to jde trochu pomalu, ale všichni mě přesvědčují a chlácholí, že musím být trpělivý a že naopak dle nich, dělám hodně rychlé pokroky.

     A co že mi to vlastně bylo?

Oboustraný těžký zápal plic, který je prý v mých 58 letech již pro člověka  hodně nebezpečný ne-li fatální. No a to je happy end mé story.

13.7. 2008

     Chodím už čtrnáct dní do práce. Bylo mi to už doma dlouhý a chyběli mi lidi. Ne že bych doma neměl co dělat, ale cítil jsem, že jsem se už tak nějak zbráboral a to co ještě je potřeba, tak to je na dlouho. Nejsem stoprocentně vpořádku, ale v práci se to dá vydržet a zase trochu pookřeji duševně.
     Revizní lékař mi přiklepnul lázně. Pojedu na měsíc do Marjánek do hotelu Royal. ObrazekSice je to zdarma, ale něco bude stát benzín, poplatek za parkování, poplatek za vzduch a taky tam budu zase na nemocenské, takže půlka platu opět pryč. Termín zatím nemám dohodnutý, musím to nějak skloubit se zaplaceným pobytem posledních deset dní v srpnu ve Špindlu. Snad se mi to podaří všechno dohromady  skloubit. Ještě bych také rád absolvoval cestu za strejdou a tetou
  na hory.
     Bude alespoň co fotografovat a o čem psát.
 
O pobytu v lázních v roce 2008 po mé hospitalizaci v nemocnici ale i o mém dalším druhém pobytu v lázních v roce 2010 je vše na samostatných stránkách - viz odkaz v menu.