Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příspěvek do blogu v roce 2014

29. 10. 2014

   Je konec října a já píši teprve první příspěvek do blogu tento rok. To samozřejmě odporuje zásadě blogu, totiž pravidelně přispívat svými úvahami. Mohlo by se z toho usuzovat, že vše již bylo vyřčeno a nemám tudíž nic dalšího k okomentování na srdci. Možná to tak i je.

     Včera bylo předávání vyznamenání prezidentem. Nebudu se vyjadřovat k volbě oceněných. To je kapitola sama o sobě. Ač nechtíc, uznávám, že je to právo prezidenta, sám si vybrat oceněné. Nelíbila se mi však patetická slova a vyjádření k udělení vyznamenání "Za hrdinství" nedávno padlým pěti vojákům v Afganistánu. Prezident se rozohnil nad tím, že někteří lidé užívají ve spojitosti s tím, slovo žoldáci.

     Znám poměrně dost vojáků, kteří prošli zahraničními misemi. Až na vyjímky, které se samozřejmě vždy najdou, všichni absolvovali mise z důvodů finančních. Slova o cti, povinosti vůči vlasti a pod. jsou pouze kecy před veřejností či někdy i před sebou samým. Málokdo je ochoten přiznat, že misi absolvoval kvůli penězům. Znám i lékaře, kteří s vojáky před misí prováděli psychofyziologická vyšetření. I oni tento fakt jednoznačně potvrzují. Znám vojáka, který mi vyprávěl, jak se slunil na sluníčku, popíjel CocaColu a pravidelně se vždy po několika minutách podíval na své hodinky a nahlas jen s blaženým výrazem a uspokojením vyřkl "CINK". Samozřejmě jsem se zeptal, co to mělo znamenat. Měl spočítáno, po kolika minutách mu na jeho kontě přistál další dolar. To vyjadřovalo ono slůvko cink, kterým si vše představoval!

     Slova o hrdinech jsou tedy nemístná a naopak pravdivý je výraz žoldák. Pan prezident pateticky vykřikoval, že žoldák je ten, kdo za peníze bojuje v cizí armádě, ale ne ten, kdo bojuje ve vlastní armádě. Zapomněl ale dodat, že také za peníze a v tom potom není mezi oběma bojovníky žádný rozdíl. To je můj názor, na který mám právo a který tímto vyjadřuji.

Líbil se mi článek, který dle mého, celkem vystihuje podstatu problému chápání této kazy. Tady je:

Padlí vojáci v Afghánistánu nejsou hrdinové, ale oběti, píše Stropnický

Názor 14. srpna 2014   11:00 | Lidovky.cz

PRAHA - Místostarosta Praha 3 Matěj Stropnický ze Strany zelených polemizuje o tom, zda je možné zabité vojáky považovat automaticky za hrdiny. „Byl by hrdinou i havíř zasypaný při důlním otřesu?“ ptá se ve svém textu.

Ztráta lidského života ve válečném konfliktu je vždy tragická. Po červencovém teroristickém útoku v Afghánistánu takto zemřelo pět českých vojáků. Napsáno bylo o tom dopodrobna. Odstup více než tří týdnů dovoluje ale snad dnes už pohlédnout kriticky na to, jak byla tato smrt hodnocena. Státníci mluvili a novináři psali takřka výhradně – o hrdinství.

Nikdo nepochybuje o tom, že už volba povolání profesionálního vojáka vyžaduje odvahu. Fakt sám, že jde na rozdíl od povinné vojenské služby minulých dob vskutku o akt svobodné vůle, na věci mnoho nemění.

Se smrtí je v této „práci“ nutno počítat, ale přece s ní počítat nelze. Také, ačkoliv český útvar v Afghánistánu nevede bojové operace, i tak je vystaven obrovskému psychickému tlaku všudypřítomného ozbrojeného konfliktu s nevyzpytatelným protivníkem. Každá smrt ve válce je smrtí v boji, i když pětice českých vojáků nezahynula v přímém střetu, ale v důsledku sebevražedného atentátu.

Ano, i vojáci z povolání musejí být odvážní, ano i nebojová mise je pořád válkou, ano,  smrt v týlu je stále zmařeným lidským životem. Je však voják hrdinou jen proto, že byl zabit?

Byl by pak hrdinou i havíř zasypaný při důlním otřesu. I on musí být odvážný, jeho práce je psychicky i fyzicky náročná a je ve stálém ohrožení života. Nikdy jsem však nečetl o padlých hrdinech důlního neštěstí. Hrdinou je horník, který zachrání někoho jiného místo sebe. Zasypaný horník je obětí.

Byl by pak hrdinou i pilot, jehož letadlo s cestujícími na palubě ztroskotalo. Není ale hrdinou, je obětí. Hrdinou je pilot, který při nouzovém přistání vynesl z hořícího stroje pasažéry a riskoval vlastní život pro druhé. Konečně i perzekvovaný politik, zatčený třeba a odsouzený ve vykonstruovaném procesu, je jen obětí represálií. Hrdinou se stává teprve tehdy, když svou při neodvolá, pokračuje v ní ve vězení i znovu po propuštění. Ne, výkon povolání není ještě hrdinstvím.