Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příspěvky do blogu 2018

  • Úskalí promítání vlastních videofilmů

6.2. 2018

     Delší dobu jsem na své stránky nic nenapsal. Ne že by nebylo o čem. Zejména byly hektické volby s až histerickou honbou na Babiše, který i přesto zvítězil a to na celé čáře. Obdobný až histerický byl hon na Zemana při prezidentských volbách. Bylo nechutné, jak určita skupina lidí (mladí nevyzrálí lidé a Praha?) se ze všech sil a jakýmikoliv prostředky snažila zvolit jakéhosi lůzra a politického nímanda Drahoše. Nešlo až příliš okatě o zvolení Drahoše, ale o to, zabránit jakýmikoliv prostředky ke znovuzvolení Zemana. Od voleb už uplynula nějaká doba a v "nestraném" tisku se stále objevují články a rozbory, proč vlastně nebyl zvolen ten nejlepší, tedy Drahoš. Ale nemám v úmyslu v tomto svém příspěvku komentovat uplynulou dobu a ještě k tomu politické události. K napsání tohoto příspěvku mne přiměly názory a postoj mého kamaráda.

     Kamarád, o kterém se zmiňuji, je již starší člověk. I přes jeho pokročilý věk se mi podařilo ho přimět ke koupi notebooku a zasvětil jsem ho do základů práce na počítači. Obdobně se mi povedlo ho před pár lety přimět ke koupi videokamery. Kamarád ještě před pár lety velice rád cestoval po světě (měl na to peníze za restituce), dnes už mu to neumožňuje jeho zdravotní stav. Na cestách rád pořizoval kamerou nahrávky a doma pak z toho tvořil filmy. Dnes už tedy necestuje, ale odložil také definitivně kameru. Svádí to jednak na třes v rukou (což je bohužel částečně pravda), ale hlavně na nezájem se na jeho nahrávky dívat. Stal se z něj v tomto směru tedy totální pesimista, který zanevřel na rodinu, příbuzné a vlastně na celý svět. Že se na jeho nahrávky nechce nikdo moc dívat je ale docela pravda. Prapůvod je ale v něčem jiném. A to mě právě přimělo k vyjádření svých myšlenek do tohoto zde psaného názoru. Napíši několik zásad, které jsou hlavními důvody nezájmu o promítání.  Tak tedy:

  1. Jeden z hlavních důvodů nezájmu je délka promítaného filmu. Má zkušenost je, že by délka záznamu neměla v žádném případě přesáhnout 20 minut. Pokud je snad v odůvodněných případech nutný záznam delší, pak se musí rozdělit na díly. Promítnout díl první a další pak jen pokud bude zájem, jinak ne! Filmy mého kamaráda mají v průměru délku 4 hodiny a to se při nejlepší vůli vydržet nedá.
  2. Další zásada je, snaha po dosažení co nejvíce technické dokonalosti. Jednak ve vlastním filmování, kdy je potřeba dodržet dnes známé zásady. Zbytečné je zůmování, těkání kamerou, roztřesené záběry a t.d. Já jsem třeba míval ze začátku své nahrávky "mrtvé", tedy bez lidí a to je taky špatně. A pak samozřejmě ve vlastním zpracování filmu, komentáři a výběru vhodné doprovodné hudby. Kamarád stále používal analogový záznam a analogové střihy a zpracování a to i když jeho kamera umožňovala záznam i digitální. Přestože vlastnil počítač, nebyl ochoten se již učit zpracování na počítači, který by kvalitativně posunul jeho nahrávky do jiného levelu. Stále používal jako nosič VHS kazety a na to již v dnešní době není snad nikdo ochoten mžourat
  3. S předchozím bodem se snoubí také i zásada úměrnosti. Umění střihu je snad v tomto nejdůležitější. Sestříhat třeba i několikahodinové záznamy do 20 minut je opravdu kumšt. Chyba je také použití nejrůznějších triků, přechodů a vše dalšího, spíše jako ukázka, co všechno střihový program umí. Na takové panoptikum se pak také dá jen obtížně koukat.
  4. Opomíjené je prostředí promítání. Že by měl být obraz, zvuk perfektně nastaven a odzkoušen předem je snad samozřejmé. K promítání však nelze nikdy nutít, ale pouze jej nabídnout! Zvolit poslední či nejzajímavější film a teprve v případě zájmu nabídnout další. Považuji za důležité i prostředí. Místnost lehce zatemněná (vhodné jsou žaluzie), po ruce mít drobné občerstvení a nápoje, aby se nemuselo v průběhu odcházet.
  5. Nikdy promítaný film autorem nekomentovat! Kamarád dělá i tuto chybu, kdy upozorňuje předem na to, co je, nebo bude v dalším záběru. Na to se to samé následně ozve z komentáře ve filmu. Autor by se měl v průběhu zdržet jakýchkoliv komentářů a případné dotazy zodpovědět až po skončení filmu.
  6. Často se mi stávalo u některých lidí (opravdu jen u některých), že je nějaký děj či záběr ve filmu zaujme a začnou nahlas popisovat obdobný vlastní zážitek film nefilm. Osvědčilo se mi v takovém případě film zastavit a v klidu si příběh vyslechnout a pak teprve po jízlivém dotazu, zda je možné zase pokračovat, film pustit dál. Nevychované dospělé lidi nelze převychovat, ale někdy uvedená reakce postačí k tomu, aby si nevhodnost svého chování dotyčný uvědomil. Někdy ale samozřejmě také ne, a pak nezbývá než film takto přerušovat. Že to k pěknému zážitku nepřispěje je nabíledni.

Dalo by se určitě zmínit i ještě hodně, ale to hlavní jsem snad napsal. Kamarád se postupně stal zapšklým, vsugeroval si názor, že rodina, příbuzní a známí nemají o něj zájem, že je všem lhostejný. Že to má už za pár, zatrpknul a komunikace s ním se stala docela vysilující a obtížná. Nehledá chybu v sobě a přitom by změna byla docela jednoduše možná. Na negativním přístupu a příkladu kamaráda jsem chtěl jen poukázat na to, že důležité není jen natočení a zpracování filmu, ale stejně důležitá je i jeho prezentace.