Jdi na obsah Jdi na menu
 


U Emanuela Ridi

5. 5. 2010
  •  Restaurace  Emanuela Ridi      Jednu slunečnou sobotu jsme se s přítelkyní Obrazekvraceli z trojské botanické zahrady procházkou přes stromovku a ucaprtaní jsme se ocitli v poledne před dejvickou restaurací Emanuela Ridi. Je to onen populární "vařič", Ital, známý z kuchařského pořadu v televizi. Protože je Ital momentálně v kurzu, šli jsme se zeptat, zda bychom se mohli posadit a dát si oběd s představou úžasných kulinářských zážitků. Po chvilce dělání drahot nás servírka usadila k jednomu mrňavému pidi stolečku. Dostali jsme k výběru jídelní lístek. První nedostatek jsme zjistili až po chvíli, že jídelní lístek obsahoval i jeden list denní nabídky, ale pouze jen v jednom lístku. Druhý byl bez něj, což jsme netušili. Po delším studování nabídky jsme měli konečně vybráno. Není to tak úplně jednoduché. Názvy jsou psány v italštině a sice pod názvem jsou vyjmenované suroviny ze kterých se jídlo skládá, ale mnohdy ani to neznalému nestačí k představě co bude na talíři. Při objednání došlo k dalšímu zádrhelu, když jsem vybral pokrm s tuňákem a z číšníka vypadlo, že sice lituje, ale tuňák nedorazil. Bohužel na to neupozornil dříve a tak jsem mohl s výběrem objednávky začít zase znovu. Konečně bylo objednáno a při čekání jsme se rozhlíželi po restauraci. Ještě zmíním, že v jídelním lístku je několikrát upozornění, že se vaří jen z kvalitních surovin. Proč je to v jídelním lístku napsáno každý pochopí při placení. Pak ještě je někde zmíněna i doba přípravy, což usnadňuje pozici obsluze. Zapoměňte na předepsaných 20 minut na minutky za socializmu.
     Stoleček byl opravdu pidi a tak nebylo úplně jednoduché aperitiv, předkrm, příbory a další propriety na stůl umístit. Stolky jsou nacpané jeden na druhý, mezi nimi minimum místa. Znám tuto restauraci ještě před tím, než ji Ital koupil. Byla to obyčejná dejvická hospoda. Tak to i celkem zůstalo. Je snad jenom vymalováno a na stěnách přibylo pár obrázků a nějaká ta malá dřevěná plachetnice, což má navozovat pocit rybářské restaurace. Nevím jak komu, ale nám to tak nepřišlo ani omylem.            
     Jako aperitiv jsem objednal Martiny. Nápoj obsahoval i dvě očekávané olivy. Ovšem byly i s peckami a ty nebylo kam odložit, tedy další problém. Na stole nebyl žádný popelník (ten by se tam pochopitelně už ani nevešel), žádný talířek, ubrousek, podšálek, prostě nic. Byl to docela oříšek, co udělat v takové situaci s dvěma pecičkami. Odložit je zpět do sklenky mi přišlo naprosto ubohé.
Předkrm byl výtečný. Byla to opravdová lahůdka. Zajímavou vychytávku jsem zaznamenal na přiložené půlce citronu k dochucení na talířku. Celá byla v jakémsi síťovaném sáčku, aby na jídlo nanapadala jadýrka. Tři druhy chleba v košíku na přílohu byly výtečné. Předkrm nás příjemně naladil a dal zapomenout na předchozí nedostatky, které ostatně nebyly nijak zásadní.Obrazek

Po chvíli čekání pak přišel hlavní chod. Já jsem si k bifteku dal jakési Toskánské brambory, což byly normální šťouchané brambory, ale za 70 korun. Dvojka docela obyčejného rozlévaného bílého vína mě musela chutnat už jen proto, že byla za 170 korun. Na účtu mne také překvapilo účtování couvertu 2x, tedy za každou osobu. Nevím, zda je to správné, ale dosud jsem byl zvyklý na započítání couvertu jednou na účtu. Obsluha se moc nevyznamenala ani v pozornosti ani v chování, když na sebe slečna číšnice s číšníkem pokřikovali před hosty "Ty vole, ...". Biftek, který jsem si objednal, byl dobrý a správně udělaný jak jsem si ho přál na Medium. Přelité to bylo sósikem, který vznikl redukcí s Chianty. Opět přiznávám, že nejsem žádný gourmet (nicméně pojmenování gurmán = nenažranec, mne uráží) zdál se mi však ten sósik nahořklý a myslím, že tak to být nemělo. Přítelkyně si dala těstoviny a byla s jejich přípravou i chutí docela spokojená, jen snad těstoviny prý sama dělá méně slané.
     K účtu se nebudu moc vyjadřovat, úsudek si asi uděláte sami podle přiložené kopie. Příjemné, že byla možnost platit kartou a podotýkám, že u stolu a nikdo s kartou nikam neodbíhal do zákulisí. Pro zajímavost, u vedlejšího pidistolečku byla podobná dvojice na obědě, ale navíc skonzumovali dezert (zmrzlina s ovocem). Pán nadzvihnul obočí nad účtem na obnos 3.5 tisíce.
ZÁVĚR: Jídlo celkem dobře připravené z kvalitních surovin. Prostředí příjemné, ale na posezení a zejména konzumaci moc málo místa. Obsluha mladá, neustále v pohybu, ale zrovna přátelská, domácí vstřícnost z ní nečišela. Cena docela šokující, značně předražená a neodpovídající. Restaurace je momentálně díky televiznímu podnikání v módě. Otázka je, jak to dlouho vydrží. Toho si je asi vědom i pan majitel a tak se snaží urvat co se dá dokud to jde.
Vedle je také obchod s italskými potravinami, také patřící stejnému E.Ridimu. Naproti přes ulici je řecký obchod s restaurací, asi by byla zajímavá zkušennost a konfrontace z této konkurence.
Naprostý závěr tedy je: NEDOPORUČUJI návštěvu této restaurace. Snad jen v případě, kdy důvodem je to, abyste byli IN a něco za to obětujete.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vař v Itálii

(Marie, 2. 6. 2011 12:11)

Dobrý den,
několikrát jsem se dívala na Vaše pořady o vaření a musím říci, že již při přípravě se mi zvedal žaludek. Rozhodně se většina Vašich jídel u nás nedá jíst. Víc mi vyhovuje p. Babica, který je čech a vaří lidovým způsobem naše jídla, která jsou jistě hutná a mnohdy rychlá na přípravu. Někdy pochybuji, že jste vůbec kuchař. Nevěřím, že v Itálii se jí tak hnusně, jak Vy většinou vaříte.

Rozhodně bych Vás ztáhla z obrazovky. Zbytečně maříte náš čas.